Bedřih Skočdopole | Amatéři opět překvapili

Říčanský Kurýr | 1/2006

Některé zážitky listopadového Divadelního podzimu Jiřího Šatopleta se čtyřmi večery pro dospělé a dvěma odpoledními představeními pro děti už reflektoval prosincový Kurýr. Vraťme se ještě k oněm čtyřem večerům.

Miroslav Zvolský | Festivalové dojmy

hlidac.org | 1/2006

Rádobydivadlo Klapý nasadilo pro říčanskou divadelní přehlídku titul Taková podivná kombinace citů – hru vycházející z filmu Ingmara Bergmana Podzimní sonáta. Švédský autor a režisér je svým způsobem sázkou na jistotu u náročného publika, ale má to obrovský háček. S amatérským souborem to chce opravdu velkou odvahu inscenovat komorní drama vztahu matky a dcery, jít na dřeň rodinných citů, přesvědčivě vyjevit křivdy hromaděné v člověku celý život, které během jednoho večera vyvřou na povrch, aby sežehly iluzi spořádaného světa.

Hana Špačková | Divadelní svátek

Říčanský Kurýr | 1/2006

Rok se sešel s rokem a my, věrní diváci, jsme si opět přišli na své – listopadové čtvrtky jsme prožili ve znamení Divadelního podzimu Jiřího Šatopleta. Jsem laik, úspěch hry posuzuji jen podle toho, zda jsem si odnesla domů námět k přemýšlení nebo prostě jen výbornou náladu. A musím říci, že listopadové divadlo mě opravdu bavilo, bylo velkým zážitkem.

Miroslav Zvolský | Poslední večer festivalu

hlidac.org | 12. 12. 2005

Šatopletův divadelní podzim skončil. Netruchleme, můžeme se přeci těšit na ten příští. Už za rok. Ve čtvrtek 24. listopadu se ale ještě předvedli domácí ochotníci.
Jak si vedli? Skvěle!

Dr. Bedřich Skočdopole | Zdařilý úvod divadelní přehlídky

Říčanský kurýr | 12/2003

Redakce si tentokrát vyžádala pro nejbližší vydání věstníku recenzi prvního představení Divadelního podzimu Jiřího Šatopleta. K následujícím inscenacím přehlídky se tedy vrátím v příštím čísle. Věno slečny Laury, hra Claude Magniera, kterou zdejší spolek Tyl zahájil divadelní přehlídku amatérských inscenací, je zřejmě staršího původu, soudě podle přehnaných finančních částek, o kterých se ve hře hovoří. Jsou z doby před devalvací francouzského franku a překladatel nebo paní režisérka mohli klidně provést tuto devalvaci v české verzi. Hra je typickou francouzskou komedií, svým žánrem cosi mezi komedií situační, konverzačkou a fraškou. Jde přirozeně o komerční
zboží, ale na velmi dobré spotřebitelské úrovni, s pikantními přísadami.

Dana Šatopletová | Poprask U Labutě

Říčanský Kurýr | 12/2003

Opravdu se divím, že ten hurónský smích a salvy potlesků „Labuť“ vydržela, že nespadla! Za výborné režie paní Radany Šimčíkové podali říčanští ochotníci skvělé výkony, a to nejen díky své práci a nadání, ale i díky výbornému, vstřícnému obecenstvu. Jestli přísnější kritik postřehl u herců chybičky, byly zanedbatelné, protože jeden vedle druhého komedii o věnu slečny Laury nehráli, oni jí před našima očima doslova žili.

Hana Špačková | Divadelní bomba

Říčanský Kurýr | 12/2003

Divadelní podzim Jiřího Šatopleta je ve chvílích, kdy píšu tyto řádky, v plném proudu, ale zážitek z prvního festivalového dne mne nutí už teď podělit se o dojem. Řeknu vám, byla to podívaná, byla to bomba! Spolek Tyl se předvedl v situační komedii Věno slečny Laury na profesionální úrovni, režii Radany Šimčíkové a výkony amatérských herců hodnotím jako nadprůměrné. Bránice neměly ani chvíli odpočinek. Hercům věřím, že se hrálo báječně, vždyť publikum jako jeden muž reagovalo na každou repliku, na každý pohyb na jevišti. Závěrečný aplaus nebral konce, ruce nám samy plácaly a mnohým se vyloudil z hrdla i výkřik nadšení.

Říčanští umí divadlo

Benešovská Jiskra | 3. 3. 2004